
Když si v roce 1925 lidé kupovali auto, chtěli, aby podle tehdejší módy mělo dvoubarevný lak. Většinou ale netušili, jak jejich móda ztěžuje život lakýrníkům. Aby se barvy na autě neslily dohromady, musela se vždy jedna část karoserie zakrývat papírem. Jenže jak donutit papír, aby na kapotě držel? Lepidla buď nebyla dost pevná, nebo zase po dokončení práce nešel papír sundat.Vyřešit tenhle problém dostal za úkol mladý laborant ze společnosti 3M Richard Drew. Ten se dozvěděl, že lakýrníci vyzkoušeli i náplasti, jaké se používají v nemocnicích, ale ty jim lak ničily. A tak vyrobil roličku pět centimetrů širokého krepového papíru pokrytého po jedné straně lepivou hmotou. Fungovalo to skvěle. Brzy už jeho nový krycí pásek používali všichni výrobci automobilů.Jenže Drew pokračoval dál. Jednou si v laboratoři všiml kousku průhledného celofánu. Právě pracoval na výrobě vodovzdorného pásku a řekl si, že právě celofán by mohl být materiálem,který hledá. Celofán sice není vůči vodě odolný, ale je průhledný a pevný Drew z něho vytvořil lepicí pásku, kterou se brzy slepovalo úplně všechno. Zanedlouho nesměla chybět v žádné domácnosti.

