Je celá řada starých pověstí o lidech, kteří cestují pod vodou v primitivních ponorkách. Makedonský velitel Alexandr Veliký prý cestoval pod vodou ve skleněném sudu. Takové příběhy ale patří mezi pověsti. Holanďan Cornelius van Drebbel takovou ponorku, poháněnou vesly, v 17. století opravdu sestrojil. Roku 1615 se s ní potopil pod hladinu řeky Temže v Londýně.
Další slavná prababička ponorky byla Želva, kterou sestrojil Američan David Bushnell v roce 1775. Loď poháněl kapitán roztáčením šroubu. Želva měla dvě vrtule, jednu k vertikálnímu pohonu, druhou k pohybu v horizontální rovině.K řízení želvy sloužilo kormidlo. Želva se neúspěšně zúčastnila útoku na nepřátelské lodě v americké válce za nezávislost 1775-1783. Ručně poháněné ponorky nebyly příliš výkonné. Ruční šroub jim neposkytoval dost síly. V 19. století se stavitelé potýkali také s problémem, jak neprodyšně uzavřít otvory kolem šroubu a vstupního poklopu. Veliký úspěch začaly ponorky slavit teprve díky výkonným benzinovým motorům
V první světové válce poprvé použilo větší počet ponorek německé námořnictvo,V té době už měly ponorky benzinový motor a pod vodou už také disponovaly i zásobou elektrické energie.


